Letošní ročník jedné z největších evropských akcí zaměřený na hudební styl SKA a PUNK se uskutečnil ve dnech 16. - 18.7.2010. Areál byl přesunut z polí u vesničky Olší blíže k městu Tábor a to přímo na místní letiště Čápův Dvůr. Tento fakt znamenal, že si lidé mohli bez větších problémů skočit do přilehlé průmyslové zóny koupit veškeré potraviny a nápoje. Hlavní důvod přesunu byl ale jiný.
Po minulém roce, kdy byl areál po kolena v bahně se muselo něco změnit, neboť další bahenní lázně již nepřicházely v úvahu. Naše cesta započala v pátek ráno, kdy jsme vcelku slušně vybaveni vyrazili vlakem směr Turnov, Praha, Tábor - Čápův Dvůr. Již ve vlaku z Liberce bylo několik lidí, kteří měly namířeno na stejné místo jako my. Po přestupu v Turnově jich bylo už několik desítek. Rád bych ještě zmínil jednu vtipnou scénku z vlaku. Někdy půl hodiny po odjezdu z si k nám přisedly dvě starší babičky, které měly namířeno do Prahy a dále někam do divočiny. Na tom by nebylo nic divného až do chvíle, kdy jedna otevřela batoh a ptá se druhé, jestli si nedá svačinu, načež vytáhne poctivou litrovku tuzemáka spolu s chipsy Bohemia. V té chvíli jsme už nevydrželi a začali se chlámat veřejně.
Po příjezdu do PHY jsme okoukli čas odjezdu vlaku a šli dokoupit zásoby. Nutno podotknout, že krámek v nádražní hale drží skutečně ceny hlavního města. Plechovky Staropramenu za "letní cenu", která byla "krásných" 34 Kč, no nekupte to. Bohužel trochu tlačil čas a jiné pivko nebylo k mání, takže jsme koupili pár kusů a vyrazili. Vlak do Tábora měl vzadu (nebo vepředu ? už vážně nevím) 5 vagónů pro návštěvníky festivalu, kteří jej zaplnili do posledního místa a to jak v kupéčkách, tak na chodbičce. Vesele se klábosilo, pojídalo a popíjelo, takže cesta hezky utíkala. Zhruba v půlce cesty dorazil do kupé pán od Čendy Dobrotivého a nabízel chlazeného Kozla. Je jasné, že jako lidé, začínající své pijácké zkušenosti právě v Reichenbergu, jsme nemohli odolat a nakoupili několik kozlíků. V kupé nás bylo 6, my dva z LBC, 3 hippie slečny a jakýsi podnikatel. Slečny byly fajn až na to, že se chystaly na festival dle svých slov již po 8., přičemž byl letos teprve 6. ročník. Zajímavé. Onen typan byl v pohodě až do okamžiku, kdy si chtěla větší část kupé zakouřit. Proti této zábavě rezolutně zakročil a nezapomněl připomenout, že se jedná o nekuřácké kupé. Jediné + bylo, že pán používal super notýsek s dotykovým displayem, na což jsem z prvu docela koukal.
Jakmile vlak dorazil do Tábora, část lidu vystoupila. Mezi nimi i naše spolusouputnice z kupé, které ještě mířily k nejbližšímu ATM pro škvarky. Během několika minut vlak pokračoval dál a za nějakou tu minutku už dorazil do cílové destinace. Tábor - Čápův dvůr je malinká zastávka uprostřed polí, takže zde nebylo ani živáčka. Všici započali přesun do stanového městečka, které bylo cca 1km od zastávky. Vedro v tu chvíli bylo doslova úmorné, takže o spálené končetiny potažmo obličej nebyla nouze. Po zakoupení pytle na brajgl jsme se procpali již postavenými stany a usalašili se na pěkném místě hned vedle obřího TP stanu, který se stal znamením polohy našeho bydliště. Koncepce celého areálu byla jednoduchá. nejprve obří parkoviště, poté samotný areál a nakonec stanové městečko. Zajímavé řešení, ale budiž.
Stan postaven, alkoholu v žíle tak akorát, čas vyrazit do areálu. K bráně jsme přišli přesně když se otevřel, takže jsme mezi prvními vyfásli pásky a byli vpuštěni do megalomanského prostoru. Proč megalomanského ? Inu, když pořadatelé očekávali návštěvu něco mezi 12 000 - 14 000 návštěvníky, bylo trochu zbytečné oplocovat plochu, že pomalu nebylo vidět na druhé velké pódium. Zase je pravda, že nebylo těsno a při procházení se nikdo s nikým nemačkal. Zde by si pořadatelé české mutace festivalu Sonisphere mohli vzít příklad!
Po krátkém obhlídnutí celé plochy nás přepadl hlad, takže čínské nudle byla jasná volba. Celkově jídlo nebylo špatné. Ceny taky ušli, takže po téhle stránce určitě + pro pořadatele. Co se týče piva, je to přesně naopak. Jak už napovídá nadpis článku, areál byl rozebrán a pochválen, teď je na řadě ponížení pěnivého moku. Z neznámého důvodu se na akci protlačil Budwar s jeho ještě ohavnější odrůdou a to pivem Pardál. Pro mne a dle ohlasů pro velké množství lidí bylo pivo hrozné zklamání. Nejenže chuťove se jedná o podprůměrné pití, ale celkem 3 pivní stany s kapacitou snad 150 lidí pro 12 000 návštěvníků, to je ubohé. Sem tam nějaký ten stánek, kde jsou sice fronty očekávané, ale čekat na pivo i 50 minut? To je snad zlý vtip! Běžně se tedy praktikovalo koupit rovnou 3 škopky a s trochou nadsázky si znovu stoupnout do fronty. Byla to sice první větší pořádná akce, kterou si pivovar vzal na starosti, ale nemohl se přeci jen trochu informovat u konkurence, kolik čeho bude potřeba? Nemohl přemoci nevoli, nechuť a obchodní nenávist vůči Gambrinusu, který to má asi nejvíc zmáknuté a byl by velmi užitečný při radách kolik je čeho třeba přivést ? Odpověď je jednoduchá, NEMOHL!
Když jsem se po festivalu snažil dopídit odpovědi u samotného pivovaru, tak se ani neuráčili na mail odepsat. Jediné pořádné pití tedy byly míchané drinky, které přišly na kilčo, ale za to se člověk alespoň zmamla něčím co mělo chuť. Ve stanovém městě byl přirozeně další stánek s pivem. Bohužel, opět nedobrý Pardál, takže jediná pomoc byly zásoby chlastu z domova popř. dodatečný nákup lihovin v přlehlém Albertu. Přitom nevěřím, že by šéf akce Franta nechtěl více alko stanů a podobných záležitostí. Místo na to bylo, né že né. Jenom nám zas Budwar dokázal, jak se dá lehce něco pokazit...
K samotnému hudebnímu programy soboty. Kolem 19. hodiny jsme se utábořili před hlavním pódiem s názvem Jan Hus. Tou dobou se již chystal aparát pro partičku
United Flavour. Tahle grupa je složena asi z 8 lidí a jejich pohodové reggae/soul/latino muselo potěšit každého.Zajímavostí je, že kapela je vedena jako česká, přičemž jediné české kořeny má půvabná zpěvačka.
Skoro hodinový set skončil a tak byl čas se jít občerstvit. U stánku s pivem jsme pročekali prakticky celé vystoupení
Polemiců. Dokoupení tekutin proběhlo, takže cesta zpět před Jana Huse a poslechnout si alespoň půlku setu
The Busters. Svižná hudba a řízné texty, tím se vyznačovali jedni ze zakladatelů hudebního stylu SKA.
Kolem půlnoci se nám kapela uklidila z pódia a nastal čas na vrchol (nejen můj...) dne,
Irie Revoltés. Tihle kluci vedení sourozeneckou dvojící vědí jak si podmanit dav. Hodinu a půl dlouhý koncert byl suprový, to žádná. Sice prvních asi 15 minut se zdálo, že kapela má přeci jen nosánky až moc nahoru, ale to naštěstí rychle zmizelo. Reakce publika na jejich vystoupení byly takové, že i samy členové museli být překvapeni, kolik lidí na ně přišlo zapařit a jakou energii v sobě ještě mají. Od prvních tónů se začalo giganticky pařit a promočené hadry se sundaly až po nekonečné děkovačce, kterou byla skupina očividně dojata. Zazněli dnes již nesmrtelné skladby Ska, Rebelles, Merci nebo Soldats, takže myslím, že jsme všichni odcházeli spokojeni. I tvrdší část publika se musela bavit, protože takové pogo se jen tak nevidí.
Ještě dodám, že kapela je někde vedena jako německá, někde jako francouzská. To kvůli smíšenému původu členů a hlavně zpěvu, který je tak 60/40 zpíván ve francouzštině. Stejně jako hudební styl je třeba na webu Mighty Sounds zaznamenám jako reggae/hip hop, přičemž bych řekl, že se jedná ze 70% jen o ska/ragga a zbylých 30% připadá na raggae/hip hop, ale to už je vedlejší. Po tomto hudebním počinu jsme se odebrali směr stanové městečko, kde už čekaly stanové kavalce.
Sobota začala poněkud pochmurně, neboť celou noc řádila nějaká fujavice, takže ani ráno nebylo moc veselé. Jak by poznamenala matinka jednoho bývalého spolužáka, válela se nad náma "kupovitá oblačnost". Po rozkoukání jsme vyrazili směr město, kde se nachází velký rybník Jordán a dá se zde parádně přečkat nekonečný den. Za tuhle radu děkuju bratránkovi, kterého jsme potkali a dostali nějaká doporučení ohledně kapel a právě Jordánu. Po nějaké době nám jel bus do centra, takže nebylo nač čekat a jeli jsme vstříc novím zážitkům. Kdo někdy byl v Táboře, tak určitě ví, že dostat se z oblasti průmslové zóny s pár paneláky do samotného města není žádná sranda. Cca po půl hodince bylo vybráno místo, kde se složíme a zabijeme tak nějaký čas. Naštěstí je z jedné strany rybníka veřejná plovárna, takže místa haba děj, příjemné prostředí, chládek pod vrbama, zkrátka pohoda.
V odpoledních hodinách vedly naše kroky přes místní hospůdku a nějakou tu chálku opět na předměstí. Ten večer byly na programu kapely jako Totální Nasazení, Madsin nebo SKA-P, takže síly načerpat bylo třeba. Zpátky v areálu a hned na první kapelu. Druhá stage, o něco menší než Jan Hus nesla název Jan Žižka, patřila následující hodinku slánské partě
Totální Nasazení. Výborný punk a chytlavé texty, na to láká tato formace již 20 let. Zhruba 55 minut nás trojice muzikantů bavila na té nejlepší punkové úrovni, přičemž byla možnost slyšet klasiky typu Naci-Czech, Slaný, Černobílý svět popř. Chaluhy. jednoznačně palec nahoru.
Chvíli po 19. hodině byla naše pozornost soustředěna na Jana Husa, kde se chystala na parádu
Fast Food Orchestra. Osobně ke kapele zas tak netíhnu, ale alespoň sem si poslechl nové skladby a několik fajn věcí. Poděkoval bych, že skupina zahrála výbornou skladbu Montpellier. Za to díky kluci! Další kroky vedly do stanu na plánovaných "20". Budík byl na něco málo před 22. hod., kdy byl čas vyrazit do areálu a zaujmout dobré místo na druhý zlatý hřeb celého festivalu,
SKA-P.
Počasí v tu dobu už bohužel nepřálo, takže hodinka stání před pódiem byla celá promočená. Původně to mohla být jen půlka toho času, ale vzhledem ke krupobití se i začátek vystoupení posunul na 23:00. Čas jsme krátili popíjením nějakého drinku snad s Cubou Libre, vážně už nepamatuju. Konečně nastal čas a za tónů počátečního intra kapela nastoupila. Ihned od první písničky se strhlo peklo a lidé byli jak utržení ze řetězu. Nechci vypadat, že jsem to nečekal, ale nějak jsem byl z minulého dne otupělý, takže si se mnou dav chvíli dělal co chtěl. Hrála se pecka za peckou, klasika za klasikou. Proloženy sem tam méně očekávaným hitem, o to více milé okamžiky. Z toho, co jsem z hodinu a půl dlouhého pogování odpozoroval, tak největší ohlasy měly tituly; La Estampida (hned první), El nino solado, El Vals del Obrero a tak trochu očekávaně dvojice El Gato Lopez/Cannabis. Něco málo po půlnoci došlo na překročení času, který byl vymezený pro SKA-P a měla začít hrát jiná parta. Tahle situace byla vtipná do chvíle, než přišla slečna "manažerka" daného pódia a rezolutně ukázala, že se musí končit. Zazněly tedy poslední skladby a chtě nechtě přišel konec. Mohutné vyvolávání druhého přídavku a hafo úrážek na adresu zmiňovanou manažerky nepomohlo, byl vážně konec.
Zapoměl jsem napsat, že asi 10 minut po startu koncertu přestala bouřka, takže každý v kotly pěkně uschl. Jenomže v momentu, kdy nastoupili bednáci a začali skládat aparát začalo opět chcát a to tak, že brutálně. Na řadu přišla další nadějná skvadra,
Mad Sin. Ty jsme ale zavrhli, nebotˇ počasí bylo k nevydržení. Ve stanu jsme byli nemile překvapeni, protože jeho "spolehlivost" byla právě na bodě 0. Tato noc přečkaná v takové vodní lázni nás donutila odjed domů už v neděli. Původně bylo v plánu sice odjed už v neděli, ale po předešlích zážitcích by nejspíš došlo na odjezd až v pondělí. Tohle všechno ale padlo. Vše bylo totál promočeno, včetně oblečení. Spolu s námi se sešlo na vlak zhruba dalších 20 lidí, z nichž někteří vypadali dost zničeně. Vláček do Práglu stál asi 2 čenta ale hlavně, jel něco přes hodinu, takže hafo času se vychrápat. V Praze už jen směr metro, Černý most a bus do LBC. Poslední komická událost byla rozdávání pokut za kouření na zastávce otravnýmy čerty. Ještě dodám, že v neděli byly na programu nadějní rakušané
Russkaja, dobří čeští
Basta Fidel a již klasici
Sto zvířat.
Sečteno, podrtženo. Letošník ročník po hudební stránce nastavil laťku velmi vysoko. Lístek za 690Kč - OK. Organizace až na maličkosti taky dobrá. Hygiena taky slušná. Toiky se vyvážely každou noc, tudíž to ještě šlo. Jídlo povedené, pivo tragické, zbtek nápojů pestrý. Samotné místo konání taky vhodně zvoleno. Kapely, kvůli kterým jsem do Tábora měl namířeno byly super. Z důvodu krytí hracích časů jsem nestihl
Klingonz,
Skarface a polské
Blade Loki. Z neznalosti jsem si ani neposlechl
Donots, u kterých jsme zaslechl jenom přídavek, ale o to víc jsem litoval. Nakonec z neznámého důvodu jsme ani neshlídli vystoupení divadelního projektu
Vagýny dy Praga, který je vždy fajn. Člověk holt nemůže mít všechno. Takže do příštích let zbývá snad jen popřát mnoho zdaru a někdy příště, AHOJ.
Hodnocení:
- areál - 1
- jídlo - 1
- pivo - 4 (vždy to může být horší)
- ostatní alko - 2
- program - 1
- dopravní spojení - 1
- hygiena - 2
- počasí - 3
PS: Nejlepší toiky jednoznačně u Sado Maso stage. Nikde nikdo, záchod pomalu poskakuje po louce... Supr.Za nadpis děkuju nějakému klukovi, který telefonoval a takto výstižně popsal letošní Mighty.
Žádné komentáře:
Okomentovat