A Thousand Suns..."všechna bez světla"

Druhé hudební album, které jsem si vzal tzv. na paškál, je tu. Za jeho vznikem stojí kapela Linkin Park a nese název "A Thousand Suns". Tato žhavá novinka vydaná 13.9.2010 byla vyhlížena s velkým očekáváním všech fandů. Sám si občas hudbu LP pustím, takže jsem byl i já částečně zvědav, jak, že to všechno dopadlo. Z dosavadní tvorby bych za to lepší považoval starší věci, které se nesly jasně ve znaku nu-metalu a slušně tvrdé hudby.

Již na poslední desce, Minutes to Midnight, se ovšem začal silně projevovat vliv nových stylů a všemožných rap/electro nesmyslů a to vše na úkor původní image. Veškerá prvotní můza a směr, kterým byly směřovány skladby je fuč. Novinková placka by se tedy dala brát, jako takový milník v dosavadní kariéře. Právě toto měl být zlom, ve kterém se ukáže, zda se bude i další tvroba ubírat nově nastoleným směrem nebo zda se chlapci vyřádili na předešlém výlisku a zase se vrátí ke starým, dobrým věcem. Dalo by se tedy směle říct, že co nová deska skupiny, to zas o něco horší materiál a "tisíc sluncí" je toho jenom důkazem.

K samotnému albu. Před vydáním nám byl naservírován nejprve singl "The Catalyst". Již tato skladba vyvolala všemožné reakce u publika, které nebylo schopné sjednotit své názory, zda se jedná o kvalitní nahrávku či nikoliv. Můj názor byl k překvapení většiny přátel pozitivní. Dávka originality a inovátorství mi ještě nepřišla tak nezkousnutelná, jako zbytku mého okolí. V tomhle bodě jsem ale doufal, resp byl přesvědčen, že na vyblbnutí to stačilo a zase zpět k normální muzice. Z omylu mě vyvedl druhý singl "Wretches and Kings". Aranžmá se sice tváří, jako šlapající mašinérie, ale po několika posleších si člověk uvědomí, že je to jenom zaobalená verze prvního singlu. Absence kytar a přemíra zvukových efektů vyplozených počítačovým programem, to vážně na lidi nemůže zabrat. Jestli je něco na obranu tvůrců, tak snad jenom následující. Při tvorbě songu Catalyst bylo rozhodnuto, že se nechá volně na stáhnutí část písně s tím, že si samy lidé mohou vytvořit aranže a doplnit zbytek hudebního podkresu. Po nějaké době si kapela poslechla vše, co lidé stvořili a nejlepší věc pouze natočila a rovnou umístila na CD. To ovšem nevysvětluje krach popsaný v dalším odstavci.

Celé CD čítá 15 stop, z čehož by se daly první dvě "The Requiem" a "The Radiance" brát jako taková malá intra. Následuje "Burning In The Skies", která má sice plnohodnotnou stopáž, ale obsahově je stejně prázdná, jako první dvě věci. Krátká kytarová část ke konci je vážně málo pro lidi, kteří byli navyknutí na rytmus udávaný právě kytarou a bicí soustavou. Ostatně bycí jsou další achylovou patou. Slyšet je můžeme spíše sporadicky, protože vše přítomné si vzal na starosti stereotypní, programem vytvořený, electro rytmus. Čtvrté je zase kraťoučké intro, které je aboslutně nesmyslně umístěno a za úkol má leda tak nahnat počet písniček na CD. Pátá skladba je zároveň jedna z mála, co mě alespoň částečně zaujala. Začátek se sice nese v odporném stylu Hip-Hopu, v druhé části se ale slušně ukáže zpívaná sekce, kde si dokážu představit chorál, jak tento refrén zpívá na živém koncertu. Hned po trochu nadějné věci je tu ovšem probrání a rychlý návrat zpět, do šedé roviny. Trojice "Robot Boy", "Jornada de Muerto" a "Waiting For The End" zdárně sekunduje všem intrům, takže rozepisovat se o jejich bezpohlavnsoti a zbytečnosti snad ani nemá cenu. Devítku má na triku song "Blackout". Zde se ústřední zpěvák Chester Benington snaží částečně dostat do dob tvrdých a úderných. Kratičká část je ovšem opět uložena mezi rapem a electro shitem, takže se původní záměr zjevně nepodařil.

Po tomhle křiku do světa death metalu tu máme znovu zbytečnou výplň, tvořenou z půlky singlovkou "Wretches And Kings" a z půlky "Wisdom, Justice, And Love". K prvnímu počinu jsem již něco psal, takže nemá cenu se znova vyjadřovat. Druhý jmenovaný, cca 1:30 dlouhý proslov, zjevně útočící na city posluchačů, rozhodně není ze škatule povedených. Pomalu se blížíme ke konci a tak je jasné, že musí přijít na řadu nějaký ten pomalejší cajdát. Tenhle prapor pevně drží "Iridescent". Klavírní začátek zní dost podařeně, bohužel ale, již poněkolikáte se to zvrhne do něčeho, co by se dalo směle označit jako "juchů disco" melodie. Ani těch několik kytarových akordů to nemohlo zachránit. Třetí od konce se nachází "Fallout". Hrací čas - 1:23, o co se asi tak může jednat? Hádáte perfektně! Jediní rozdíl od ostatních "ucpávačů" je v tom, že zde posluchač uslyší temné kyber tóny, za které by se nemusel stydět ani autor kultovního Matrixu. Předposlední je druhý singl "The Catalyst", vůči němuž se dokážu vyjádřit kladně. Zkrátka je na něm něco, co mojí osobu zaujalo a dokáže jí to solidně zabavit. A máme tu cílovou čáru v podobě "The Messenger". Druhá balada je zároveň poslední písničkou nahrávky. Celá se nese v duchu válečných inscenací, při kterých hlavní hrdina umírá a jeho milovaná jej drží v náručí, prostě klasický happy end. Z části by se také dala připodobnit k pomalým věcem dnešních punk/rockových partiček, jako jsou SUM 41 nebo Rise Against (např. album "AOL Sessions Under Cover"). Po hudební stránce je zde použita pouze akustická kytara vybrnkávající ústřední melodii a něco málo klavíru. Také zpěv se nápadně podobá éře několik let zpátky, za coč bych udělal něco plusových bodů.

Takže to by bylo kompletní. Z celkového pohledu se alespoň pro mě jedná o dost slabý materiál, ze kterého bych na koncertech zahrál maximálně dvě písničky. K poslechu bych doporučil jenom tři věci. První určitě "Catalyst", druhá alespoň částečně "When They Come For Me" a poslední, možná trochu překvapivě "The Requiem". Označil jsem jí jako výplň na CD, za čímž si stojím, ale v poslechu samotně postavené skladby (nikoli v kontextu alba), se jedná o zajímavě pojatou věcičku. Zbytek stojí za nic a nikdy neměl spatřit světlo světa. Skalní fans si na album zvyknou a přijmou vývoj kapely. Ostatně přesně takhle by to mělo být u všech fanoušků a skupin jejich srdce. My ostatní si akorát odškrtnem další zbytečně vydané kotoučky a vrátíme se k poslechu skvostů typu Meteory.

info o albu:

• datum vydání - 13.9.2010
• nosič - CD (DVD)
• počet médií - 1, 2
• distribuce v ČR - Warner Music
• oficiální stránky - LinkinPark.com

sestava:

• Chester Bennington - vokály
• Rob Bourdon - bicí
• Brad Delson - sólová kytara
• Phoenix - basová kytara
• Joseph Han - klávesy, tumtably
• Mike Shinoda - vokály, kytara, klávesy

setlist:

• 1. The Requiem
• 2. The Radiance
• 3. Burning In The Skies
• 4. Empty Spaces
• 5. When They Come For Me
• 6. Robot Boy
• 7. Jornada Del Muerto
• 8. Waiting For The End
• 9. Blackout
• 10. Wretches And Kings
• 11. Wisdom, Justice, And Love
• 12. Iridescent
• 13. Fallout
• 14. The Catalyst
• 15. The Messenger

limitovaná edice obsahuje bonus DVD:

• 1. Making Of The Album Documentary
• 2. The Catalyst (music video)