Den 1: Ráno jsme si museli trochu přivstat. Letadlo nám letělo před jedenáctou hodinou a na letiště v Adaně jsme chtěli dorazit brzy. Po asi hodinové jízdě z kampusu jsme dorazili na letiště. Letěli jsme s leteckou společností Bora jet.
Když na Googlu zadáte tento název, vyjedou vám obrázky většinou vrtulových letadel. Nic příjemného. Po příjezdu na letiště jsem nechtěl nechávat nic náhodě a poslal do šachty první bahno. O chvíli později se otevřela pasová kontrola a po ní následovala duty free. V Adaně velmi skromná. Nicméně už jsem měl možnost zahlédnout naše letadlo – bylo z proudovými motory, takže další bahna nemusela následovat. Vrtulím jsem se naštěstí vyhnul. Tentokráte se letělo na čas a do Lefkosy jsme dorazili s 20 minutovým předstihem. Na palubě nám letušky dali malý snack. Zároveň musím podotknout, že jsem měl mnohem více místa na nohy než v letech se společností Pegasus. Bora jet je tedy v tomto ohledu super.
Po přistání jsme se potřebovali dostat do evropské části Kypru, kde jsme měli zabookovaná auta. Po chvilce jsme se zorientovali a našli autobusy, které nás dopravili do města. Samotné město, alespoň turecká část, byla prostě Turecko. Bordel a špína jako na pevnině. Nic extra… Poté, co nás autobus vyhodil, nás čekala pěší túra asi kilometr k hranici. Vše proběhlo hladce. Na hranicích jsme nejdříve od Turků dostali razítka a posléze jsme se nacházeli v zelené zóně. Tam jsou k vidění budovy, na nichž jsou stopy po střelbě. Očividně se tam bojovalo po turecké invazi. Nutno podotknout, že v areálu se nachází kontrolní stanoviště, na nichž potkáte vojáky v modrým přilbách se samopaly v rukách. Jsou umístěna mimo hlavní silnici, takže si jich nemusí každý všimnout. Opravdu tam ale jsou. Po asi 300 metrech jsme dorazili ke Kyperské budce s řeckou posádkou. Ti se na nás jenom podívali. Jedna policistka nám chtěla zkontrolovat bagáž, ale jelikož nás cestovalo 10, tak mi jenom prohlídla kufr a na zbytek se vybodla. Na evropské straně jsme nasedli do taxíku, jenž nás odvezl do autopůjčovny. Tam nastal první problém. Kancelář totiž měli spojenou s cestovní agenturou a z Europcaru tam nikdo nebyl. Naštěstí tam byla paní z cestovky, která zavolala do Europcaru a zjišťovala nám nějaké podrobnosti. Po chvilce jsme se dověděli, že o nás nikdo neví. Auta jsme měli bookovaná přes internet. Začalo se to nějak řešit a nikdo nám nebyl schopen říct, kdy budou auta doručena. Měli jsme tedy čas prozkoumat Nicosii.
Vypadá lépe než turecká část a to se jedná o stejné město. Po městě jezdí dost bílých aut s modrou SPZ UN… Jezdí v nich vojáci z OSN. Působí to jako, když by se tam bojovalo. Přesto byl všude klid. Nutilo mě to ale zamyslet se nad tím. Na hranicích jsou nějaké starověké hradby. Docela pěkně to vypadá. Jelikož jsme měli stále na paměti nutnost ošéfovat auta, stihli jsme se v centru akorát najíst. Každý tu mluví anglicky. Oproti Turecku je komunikace o několik úrovní jednodušší. Následně jsme vyrazili zpět směr autopůjčovna. Long story short: auta nám byla doručena se sedmihodinovým zpožděním a k tomu byla menší než měla být. Po příjezdu to s nima budeme nějak řešit. Sebrali jsme auta a jeli na jih co nejblíže k Nissi beach. Cestou jsme ještě zastavili v nákupním centru na nákup nějakého jídla, alkoholu a mapy. Na Kypru se jezdí vlevo. Ze začátku je to trochu nezvyk, ale dá se na to zvyknout. Každopádně našli jsme nějakou pláž, na které jsme se usadili najedli popili a šlo se spát. Já teda v autě. Nejsem zas až takový dobrodruh, zároveň jsem nechtěl trhat partu. Nic moc pohodlné to není, co si budeme povídat. Pár dní se to dá vydržet. Déle bych to nedal a znovu to opakovat nebudu…
Den 2:
Druhý den jsme měli v plánu navštívit Nissi beach a Larnaku s Choirokotií. Hned po ránu jsme tedy vyrazili směr pláž. Jedním slovem luxus. Po ránu tam skoro nikdo nebyl, takže jsem se i smočil. Je vidět podle hotelů a všudypřítomných lehátek, že je to velmi populární místo. Voda je jako v bazénu.
Žádné vlny, dlouho žádná hloubka, průzračná voda. Vypadá to, jako na fotkách z Googlu. Na pravém okraji je k vidění útes. Z něho je hodně pěkný výhled na celou pláž. Strávili jsme tam pár hodin a poté jsme se vydali na cestu do Larnaky.
Den 3:
Ráno nemohlo začít nijak jinak než návštěvou Limassolu. Město je velmi podobné Larnace. Opět tam je k nalezení přístav, městská pláž a několik památek. Tentokráte, na rozdíl od Larnaky, jsme tam nestrávili tolik času. Byl jsem se podívat na hrad. Dokonce i dovnitř jsem zašel. Opět jsem si potvrdil, že v hradech je vždy to stejné. Vnitřek hradu v Limassolu se mi nelíbil. Pár rytířů a jedna malá místnost se zbraněmi nebyla dostačující. Hlavně že tam byla hromada náhrobních kamenů a dalších pro mě nezajímavých artefaktů. Odpoledne jsme pokračovali na jih od města. Zkoukli jsme táhlou a moc pěknou pláž. Před námi byl mys, jenž byl našim cílem. Nicméně díky RAF jsme se tam nedostali. Zrovna jsme narazili na jednu z jejich základen. Měli jsme to „štěstí“, že zrovna přistávala jedna stíhačka asi z nějakého bombardování IS. Každopádně po krátké zastávce jsme se vydali vstříc dalšímu historickému programu. Jako první byl na řadě hrad Kolossi. Ze všech hradů, jenž jsme na Kypru navštívili, byl asi největší. Jedná se v podstatě o kostku. Zvenku jsme ho nafotili a pokračovali jsme dál. Uvnitř jsme tedy nebyli. Ráno už jsme jednu prohlídku absolvoval a tady by to asi nebylo o nic lepší. Dokonce jsme tu potkali skupinu nějakých Čechů. Před hradem se mi ještě podařilo konečně koupit známky na pohledy. Ve městech je buď neměli anebo mi je nechtěli prodat, protože jsem si u nich nekoupil pohled. Nechápu…
Další zastávkou bylo archeologické naleziště v Kourionu. Tam jsme se rozdělili – jedna grupa jela za
Na pláži jsem se vykoupal a šel do místní restaurace něco sníst. Na to, jak vypadala zvenku, tam měli super Lasagne. Top quality. Po chálce jsme se přesunuli k Afroditinu kamenu. Byla již tma, takže ze silnice nebyl moc dobře vidět, ale zašli jsme se podívat až na pláž přímo k němu…
Den 4:
Dopolední program byl návštěva Paphosu. Odpoledne jsme se chtěli přesunout na jednu z pláží za městem. Ráno tedy začalo návštěvou Paphosu. Je zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Ze všech měst na pobřeží stojí právě Paphos za návštěvu. Z hlediska historie jsem nic lepšího na ostrově neviděl. Ale pěkně popořádku. Stejně jako Larnaka s Limassolem i tady byl přístav a městská pláž. Na koni přístavu začíná historická část. Ta se skládá z opět malé pobřežní pevnosti. Uvnitř jsem opět nebyl, ale byl to prcek, který za návštěvu ani nestál. Kousek opodál se již rozkládá dost velké archeologické naleziště. Porovnal bych ho z Kourionem o den dříve. Rozdíl byl v tom, že bylo zasazeno do jiné přírody a že tady mě zaujaly sloupy a zbytky stavení. Amfiteátr tu byl rovněž. Nebylo to ale tak kouzelné jako v již zmíněném Kourionu. Tady byl menší a byl prostě uprostřed ničeho. V areálu byl ještě k nalezení maják, do něhož se ale nesmělo. Kousek opodál se rozkládaly zbytky budov a mnoho sloupů. Dost zachovalých a bylo jich jednoduše víc než a den dříve. Názvy budov si pochopitelně nepamatuji, ale bylo jich zde opravdu mraky. Řekl bych, že i možná zachovalejší. Zároveň nechyběla budova s mozaikou. Celé naleziště lze v klidu projít cca za 1 hodinu. Jelikož jsme se rozdělili a sraz měli za 2 hodiny u aut, zbývalo nám ještě dost času na další průzkum města.
Z archeologického naleziště byl vidět dost velký kostel se dvěma věžema. Stal se tedy naším dalším cílem. Na to, že byl začátek října, se to na nábřeží hemžilo turisty. Naneštěstí se tam motalo mnoho Rusů. K vidění byly i Němci a hodně Britů. Vydali jsme se směrem kostel. Po krátkém motání městem nám jsme si uvědomili, že najít ho bude docela problém. Náhodou jsme narazili také na kostel, ale menší než původně hledaný. Byla to opět typická, moc hezká stavba. V nejbližším okolí bylo něco jako archeologické naleziště. Celé to nebylo vzdáleno více než 15 minut chůze od toho „hlavního“, a přesto z hlediska turistů ani noha. Vedle kostela byly nejzachovalejší a nejvyšší sloupy, jaké jsem na Kypru viděl. Celkově tedy stejně jako hlavní archeologické naleziště palec nahoru.
Následovala zastávka na jídlo. V nějakém obchoďáku jsme zakempili v Taco Bell, u nás bohužel
Po obědě nastal čas vyrazit dále. Pokračovali jsme směr další historické místo Paphosu – Hrobka králů. Podle obrázků na Googlu jednoznačně must be seen místo. V reálu to zas tak úžasné není. Jedná se o relativně rozlehlou plochu, kde jsou hrobky. Některé jsou jednoduše vytesány do kamene, některé, ty z Google a zároveň ty, kvůli kterým se vyplatí tam zajet, jsou vsazeny do země. Jsou na nich pěkné sloupy a jsou oproti zbytku o mnoho větší. Bohužel takhle pěkné tam jsou asi jenom 2 nebo 3. Nic jiného než stavení – kameny a sloupy na místě nenajdete. Žádné artefakty, nic takového. Hrobek tam celkově bylo asi 15 a troufá si tvrdit, že jsem viděl drtivou většinu. Za zmínku stojí ale pouze ty dvě největší. Zbytek nijak nenadchne. Další věc, jenž stojí za zmínku je to, že obě místa – jak archeologické naleziště, tak hrobka králů, jsou na pobřeží. To jim na atraktivitě jenom přidává. Po zhruba hodině bylo vše nafoceno a zkouknuto.
Po náročné prohlídce města jsem uvítal chvilkové nicnedělání. Koupání asi nemá cenu popisovat. Jedině to, že tam byly dost nepříjemné vlny. Po koupání jsme vyrazili směr úplný sever do kempu. Tam jsem si užil poslední vepřové v podobě žebra s hranolky a šlo se popíjet. Obsluha silně připomínala mladého Neila Patricka Harrise z Himym. Tentokrát ten člověk pocházel z Rumunska, takže si chvilkově pokecal s dalšími Rumuny z naši grupy. Poté, co restaurace již skončila, se k Barneymu přidal další člověk a šli si zahrát na PS3 PES. Ptali se jestli se chci přidal, ale řekl jsem, že by chudáci dostali pořádnou sodu, tak jsem již místo opustil a přidal se ke zbytku skupiny.
Nejmenovaná osoba dostala asi v 1 hodinu ráno nápad jít se naposledy vykoupat a dokázala do toho ukecat další 3 lidi. Nakonec to byl asi dobrý nápad. Já jsem nicméně do vody již nevkročil.
Den 5:
Předposlední den byla na plánu prohlídka národního parku Troodos s výstupem na jeho nejvyšší bod – Mt. Olympos. Vyráželi jsme až v 11 hodin. Předtím byl ještě čas na poslední koupání na pláži. Cesta trvala docela dost dlouho. Do informačního centra mám pocit, že v Troodosu jsme se dostali až nějak kolem třetí hodiny. Cestou jsme autem projeli dost velkou část tohoto pohoří. Je to něco úplně jiného než Alpy. Trochu se to podobá Jizerkám, ale Troodos je vyšší. Přirovnal bych to k horám v Americe/Kanadě z filmů o nějakých dětských táborech. Přesně tak, to tam v lesích vypadá. Malebně, všude čisto, velký rozdíl oproti Turecku. Na to, jak mi hory nic moc neříkají, se mi to tady dost líbilo. Možná ve finále byla docela prohra, že jsme tam nestrávili více času. Určitě by se tam nějaký program dal nalézt. Bylo to moc pěkné. Jako první cíl cesty před výstupem na samotnou horu jsme určili vodopády – Kalidonia falls. Byly kousek od místa informačního centra. Tam mi paní řekla, že jsou ze všech vodopádů nejhezčí. Těch vodopádů bylo totiž v okolí několik. Vyrazili jsme tedy tam. Cesta nahoru byla dlouhá asi 2 kilometru a procházelo se takovou džunglí. Za celý náš pobyt počasí přálo. Bylo jasno bez jediného mraku. Naneštěstí pro nás se po našem příjezdu do hor obloha zatáhla. To nevěstilo nic dobrého, ale zpět k vodopádu. Vodopád byl jednoznačně zklamáním – palec dolu. Vysoký byl asi 10 metrů, možná ani to ne a těch pár litrů vody, co padalo ze skály ani nestály za řeč. Kousek za Hejnicemi je rovněž vodopád. Na rozdíl od toho na Kypru je prostě lepší a stojí za to se na něj zajít podívat.
Den 6:
Na závěr bych rád zmínil, že popis prvních dvou dnů v tomto článku již na Kypru v plážové restauraci, kde mě obsluhoval mladý Barney.
Žádné komentáře:
Okomentovat