Odlet:
Na letiště jsme dorazili brzy, abychom měli jistotu, že vše proběhne v pořádku. S rodiči jsme čekali před odletovou halou na Martina, jenž s rodinou dorazil cca 40 minut po nás. V klidu jsme se porozhlédli a našli si místo odbavení. Před odletem jsem ještě stihl poslat do šachty Big Mac. Po
nějakém čekání nám zbývala hodina do odletu. Vyrazili jsme tedy směr
pasová kontrola. Před tím ještě proběhlo loučení a focení přes pasovou
kontrolou, za kterou nám hned fízl v kukaňi zjebal. Si člověk nevšimne
cedule a už je oheň na střeše. Mohl nám to říct aspoň v klidu a
příjemněji, no jo Češi…Na letiště jsme dorazili brzy, abychom měli jistotu, že vše proběhne v pořádku. S rodiči jsme čekali před odletovou halou na Martina, jenž s rodinou dorazil cca 40 minut po nás. V klidu jsme se porozhlédli a našli si místo odbavení. Před odletem jsem ještě stihl poslat do šachty Big Mac. Po
V duty free jsem okamžitě
zamířil pro nějakej alkohol. Vzal jsem velikostně asi dvojitýho panáka
Becherovky a začal jsem pomalu ucucávat. Prošli jsme se po letišti a je to
zajímavej zážitek vidět zaparkovaný letadla. V bezcelní zóně nic
zajímavýho, ceny samozřejmě napálený. Svíčkovou za 500,- jsem ale neviděl. No
pomalu jsme se přemístili před check před nástupem do letadla. Sundal jsem
pásek vyndal notebook všechno prošlo a nastoupili jsme do letadla – Airbus
A320. Místa na nohy velmi poskromnu. Pro mě to byla hodně těžká písemka. Ve
finále jsem ale čekali ještě necelou hodinu v letadle kvůli nějaký
kontrole letadla. To už ze mě alkohol skoro vyprchal, takže jsem si moc
nepomoh…:D Potom se šlo na vzlet, kde jsem čekal větší zaražení do sedačky.
Nepřišlo mi to žádnej šlágr. Zároveň to není nic příjemnýho ten samotnej vzlet
stejně jako přistání a natáčení kvůli směru.
Jakmile to pilot vyrovnal začlo se
roznášet jídlo. Jednalo se o turecký letadlo s tureckou posádkou. Letušky
a letušák měli zamračený ksichty až z toho bolely oči. Bych čekal, že se
budou usmívat. I kdyby blbej strojenej úsměv jako stewardi ve Student Agency,
tak aspoň něco. Prostě jsem z nich neměl dobrej pocit. Všechno to ještě
podtrhlo to jídlo. Měl jsem objednanej řízek s bramborem a dostal jsem
rejži s kuřecím plátkem. Ve finále mi to ale bylo jedno a nereklamoval
jsem. Maso bylo ok, rejže nic moc. Pro mě nejdůležitější ze všeho byl dezert –
čokoládovej pudink s jahodou a šlehačkou. Byl supr a šmakoval mi. Jsem si
měl nechat nosit jenom to… Na nějakém letáku uvnitř ještě bylo, že Pegasus
(letecká společnost s níž jsme letěli) vyhrála cenu za nejlepší jídla na
palubě. Celkově ta chálka rozhodně tam dobrá nebyla, tak nevim jestli jinde mám
očekávat ještě něco horšího.
Další překvápko bylo to, že
jakýkoli nápoj byl zpoplatněn. Bahno samozřejmě nejdražší. Lemtal jsem
jenom za
eura koupenou vodu a byl jsem spokojenej. Po jídle jsem se tak nějak snažil
usnout, nicméně pořádně se mi nepodařilo zabrat. Po dvou hodinách jsme se
přiblížili k Istanbulu, kde jsme se zpožděním asi hodiny přistáli. Nikdo
netleskal. Abych zhodnotil první let: zjistil jsem, že zmatlat se nepotřebuju dá se to v klidu zvládnout. Nepříjemnej
je jenom start a přistání dosednutí bylo v prvním letu perfektní, ve
druhém v noci trochu horší. Celkově teda 70%, kde 100% je super.
Letiště, kde jsme přistáli, Sabiha Gökçen, mi přišlo větší než
to v Praze, alespoň z pohledu bezcelní zóny. Ošéfovali jsme si tam další
boarding pass a po chvilkovém čekání jsme vlezli na palubu. Letěli jsme v noci
a opět to bylo ok. Tentokrát jsme letěli Boeingem 737-800. Bylo tam víc msta na
nohy, takže lepší než to první. Dokonce i nějaký obrazovky ze stropu vyjeli,
v prvním letu absentovali. Byla na nich mapa a ukazatel výšky rychlosti,
atd… Long story short: přiletěli jsme asi o hodinu později a před výstupem
v letišti jsme ještě zastavili v „bezcelní zóně“. Jednalo se pouze o jeden
obchod s alkoholem. J
Ještě v Praze už jsme zahlédli další skupinku Čechů. Hned jak si nás ještě
v Praze všimli, pronesli nějakou zvratku. Z toho plyne, že vzniknul
„závod“ o to, kdo se dříve zorientuje na letišti a kdo se dostane dříve do
Adany.
Přílet:
Před halou už na nás čekali peer
studenti, kteří nás posléze odvezli na místní kolej. Musim říct, že hend co
jsme vylezli ven mě to horko pěkně profackovalo. Odhadem o půlnoci mohlo být
cca 28 stupňů, možná ještě víc. Naše peer nejdříve psala, že na letišti bude,
ale Mustafa s Bertem, jenž nás vezli, nám řekli, že Irem, naše peer, na
nás čekala, ale musela někam odjet, takže pro nás nepřijede. Ok, žádnej
problém. Kluci nám ještě zastavili na pumpě, kde jsme nakoupili to nejnutnější
a jeli jsme na tu kolej. Pokoj je klimatizován, takže problém z teplotou
není. Chybí tu nějaký vařič s rychlovarnou konvicí. Údajně ani nemá být
součástí pokoje. Máme v plánu dokoupit. Koupelnu jsme trochu stihli dát do
pucu. Ve finále už se pomalu začínáme zabydlovat. Objevil se problém internetem. Potřebovali jsme přihlašovací
údaje, protože jsme byli s Irem domluveni, že po příjezdu ji pošlu maila a
nějak se dohodneme na druhý mail. Naštěstí jsem měl telefon na jednoho z kluků,
kteří nás přivezli, tak jsem ho zkontaktoval a obratem mi přišla odpověď, že
Iren kontaktoval přes facebook.
Den 1:
Jelikož se nám nepodařilo přes noc
sehnat číslo na Irem, vyrazili jsme ráno i s grupou Čechounů do
International office se přihlásit. Už bylo světlo, takže jsem se mohl lehce
porozhlédnout po okolí. Kampus je oproti Liberci obrovskej. Je tu vše, na co si
vzpomenete, od nemocnice, přes restaurace až po banky a sportoviště
s bazénem. Dále tu jezdí hodně často autobusy, několik barev. Vezmou vás
až do centra. Jsou to od pohledu starý plečky, ale mají uvnitř klimatizaci.
Běžně se tu stává, že jdete po chodníku a vedle vás zastaví autobus, jestli si
nechcete nastoupit. Na zastávky tu očividně nehrajou. Areál je rozkopanej,
resp. tu všude probíhá rekonstrukce a je tu docela mrtvo. Baráky vypadají
obstojně. Vadí mi, že se tu nestaraj o zeleň před budovami. Je to tu zarostlý a
nikdo to neřeší. Celkově je to město ve městě. V International office jsme
zatím vyplnili nějaký informace a dostali přístup k netu. Následně jsme
šli odzkoušet místní stravovací zařízení. Naštěstí tam uvnitř byl jeden Turek,
co mluvil anglicky, takže jsme to nějak vykomunikovali. Měli tam ale jenom
nějaké sendviče + pizzy. Menu samozřejmě v turečtině. Na pánské toaletě
měli údajně turecké záchody, u dam byl klasické, civilizované. J Ještě
předtím nás v IO informovala Semra, což je zdejší koordinátorka, o tom, že
bychom si zatím neměli dávat těžká jídla jako třeba kebab, jestli nechceme
otestovat místní zdravotnické zařízení. Vymlaskli jsem pizzu a šli jsme se podívat
někam dál po kampusu. Po chvilce jsem se vrátili zpět za Semrou, kde už na nás
čekala i Irem. To jsem ještě nenapsal. Irem se u nás ráno zastavovala, jenže my
jsme už byli fuč, takže tam nechal lístek. Během dopoledne mi od ní přišla
zpráva, že na nás bude čekat před kolejí. Já blbec jsem si toho všiml asi to
hodině, tak jsem ji napsal, že máme namířeno k Semře, tak se můžeme potkat
tam. Nakonec jsme se potkali cestou zpět na kolej prohodili kus slova, sdělili
ji pár problému s ubytováním. Sehnali si od minulých obyvatel nějaký
vercajk, a jelikož někam pospíchala, tak nás opustila. Zpět bude ve středu,
takže jsme domluveni na nějaké prohlídce města + zařízení nutných praktických
věcí.
Odpoledne jsme ne sgrupovali se
zbylými Čechy a vyrazili směr jezero. Pro mě překvapení, že
samotní Turci se
v něm koupou jenom minimálně. Kampus je navíc na skalnatém kopci, takže
k němu není úplně ideální cesta. Pláže v kampusu jsme zatím nenašli.
Navíc všichni Turci nám říkali, že koupání v jezeře je nebezpečný a já nevim
co všechno. Pohled z kampusu na město + jezero je moc pěkný. Po chvilkovém
průzkumu jsme se našli nějakou cestu vedoucí dolů směr jezero. Přístup
k vodě není nic moc, ale nakonec jsme se tam dostali. Břeh byl samé bahno.
Vlezli jsme do jezera. Voda byla hodně teplá. Když jsem vylezl z vody byla
mi zima, až tak teplá byla. Nepříjemné bylo všudypřítomné bahno, jenž bylo
samozřejmě i na dně jezera. Asi proto se tam nikdo nekoupal. Čas utekl jako
voda, a tak jsme vyrazili směr kolej. Protože jsme večer ještě chtěli dojít
nakoupit, šlápli jsme do toho.
V kampusu je jediný krám
s potravinami. Je hned na kraji a nejde tam koupit úplně všechno. Co se
týče cen. Něco je levnější než u nás, něco mnohem dražší. Konkrétně máslo
v přepočtu za 80Kč, obyčejný sýr za 50Kč, ty lepší atakovali stovku. Na druhou
stranu ovoce, zelenina, čaj a v podstatě vše, co Turci ve velkém konzumují
tu je za hubičku. S alkoholem tu bude docela problém. V kampusu žádná
hospoda, kde nalejvaj není. Nejblíž by se muselo do města. Tvrdej alkohol je
asi dvakrát dražší než u nás, to stejné platí pro bahno. Je sice všudypřítomné,
ale anonymous syčák za v přepočtu 50Kč nebude asi to pravé ořechové.
Den 2:
Ráno jsme se vydali
v přítomnosti jednoho peera, Mehmeta, na v Adaně vyhlášený bazar. Je
to asi kilometr dlouhá ulice, kde se prodává nějaké čerstvé potraviny.
V drtivém případě ovoce a zelenina. Ceny jsou nižší než kdekoli jinde,
takže se vyplatí toho nabrat víc. My jsme vzali jenom nějaké ovoce, protože
jsme nějak očekávali další prohlídku města. Zbytek skupiny si toho spoustu
nabral, takže jiná cesta než-li zpět na kolej nepřipadala v úvahu. Bazar
se nachází na okraji města nedaleko kampusu. Je dosažitelný autobusem a cesta
zabere cca 20 minut. Připadalo mi, že je to jinej svět, prostě jiná kultura.
Byl tam docela tlak lidí, navíc obchodníci křičí nějaké věci, aby nalákali
potenciální zákazníky. Když zavětří cizince, snaží se mluvit anglicky. Bylo to
celkově zajímavé.
Lidi jsou tu docela usměvaví,
alespoň co jsem zatím viděl a příjemní. V obchodech moc anglicky nebo
vůbec neumí, takže se najde situace, kdy je nastává lehký komunikační problém.
V nejhorším mám ruce a nohy, ale zatím jsem nepoužil. Z města jsem
viděl zatím jenom ten bazar a pár dalších ulic. Překvapil mě bordel a to nejenom
ve městě, ale obecně všude. Město nevypadá úplně zle. Topovka to zatím není.
Vypadá asi jako města na blízkém východu, když zapnete zprávy na Čt, tak se tam
dost často objevují reportáže z této lokality. Tady je to velmi podobné.
Jak jsem již psal, v centru jsem zatím nebyl, takže pořádně nemohu
usoudit.
Odpoledne jsme potom byli
prozkoumat druhou stranu kampusu za kolejema. Voda byla dosažitelnější a stejně
teplá jako včera. Pomalu začínáme plánovat výlet do Mersinu a za měsíc asi Kypr
nebo Antalya.
Žádné komentáře:
Okomentovat