Dnes je to přesně 2 týdny, co tu
jsem. Na několik věcí už si začínám zvykat. Popíšu na následujících řádcích.
Vedro
Je tu všude a pořád. Od rána do
večera. Dvakrát tu spadlo pár kapek a dnes dokonce regulérně aspoň
hodinu lilo
jako z konve. Po páté hodině odpoledne už tu je relativně příjemně, což
znamená, že je furt horko, ale když jdete pár kroků po ulici, nebude z vás
lít jako z vola.
Bordel
V kampusu už ho snad i
trochu uklidili, ale ve městě a za městem je špína, kdekoliv a kam se podíváte.
Odpadky Turci očividně vůbec neřeší. Již několikrát jsem viděl v autobuse
člověka, který dopil kolu a skleněnou lahev vyhodil ven mezi stromy. Ani ho
nenapadlo, že existuje věc, jenž se jmenuje odpadkový koš, kam se to dává. Koše
tu jsou, lidi jenom očividně nejsou zvyklí do nich odpadky dávat.
Obydlí
Zdejší to moc neřeší. Něco vypadá
docela evropsky, něco vypadá jako ze středověku. Existují tu takové „slumy“,
kam se místní přes léto nastěhují a žijí tam dokud teploty trochu neopadnou. Mě
se to nelíbí, ale proč ne. Nemyslím si, že je to problém peněz. Turci podle
mého peníze mají. Jezdí tady snad lepší auta než u nás, alespoň co se stavu
týče. Zároveň v kapsách nosí nejnovější mobily. Na to jsou vážně ujetí.
V úterý nám začal
Orientation week. V podstatě se jedná o poznávací týden:
Den 1:
Dopolední část programu začala
přednáškou o univerzitě. Trvala asi hodinu a nebyla úplně marná. To už tam
samozřejmě byly skoro všichni lidé ze zahraničí. Potom byla přestávka na oběd a
hned po něm se pokračovalo návštěvou našeho oddělení. Byly jsme rozděleni na
skupiny, podle oboru. Tam jsme poprvé přišli do kontaktu s místními
profesory. Zatím jsem viděl asi 4, z nichž náš hlavní koordinátor umí
anglicky hodně dobře vypadá, že by to mohl být fajn člověk. Ostatní se tvářili
rovněž fajn, ale z tou angličtinou to úplný zázrak nebyl. Po krátké
návštěvě katedry jsme se vydali za zbytkem a prošli jsme společně kampus
udělali pár foto a vyrazili na kolej.
Večer nás čekala diner party.
Školní autobus nás odvezl k jezeru, kde se nachází asi školní restaurace.
Jednoduše řečeno byla hogo fogo. Starali se o nás jako v bavlnce. Dostali
jsme předkrm, hlavní jídlo a dezert. Vše za free. Obsluha taky super. Večerní
pohled na město byl mnohem lepší než za dne. Celkově to byl příjemně strávený
večer. Bohužel se začaly vytvářet skupinky Čechů, kterých je tu hromada, a
někteří z nich začali „vidlačit“ až mě z nich polévalo horko.
Naštěstí je tu většina lidí normálních, takže se s nima dá vždy prohodit
kus slova.
Den 2:
Druhý den začal velmi podobně
jako den první. Dopoledne proběhla přednáška, tentokrát na téma Turecko.
Dozvěděli jsme se geografické informace, něco o kultuře a hlavně some places of
interest. Odpoledne jsme zaběhli do školy pořešit nějaký předměty a odpoledne
se pokračovalo na prohlídku města. Naneštěstí opět k mešitě. Tohle tedy byla má
třetí návštěva největší turecké mešity. Pro vaší informaci: dovnitř se údajně
vejde 20 tisíc lidí. Má 6 minaretů a nejvyšší měří 99 metrů, protože Aláh má
99 jmen. Nevím, co je na tom pravdy. Před Mešitou proběhlo společný focení a
vyrazili jsme na tour kolem jezera. Na jedné zastávce jsem měl možnost ochutnat
tureckou specialitu – biči biči. V podstatě to byla ledová tříšť, cukr,
banány, a želé. Někdy to mělo supr chuť, někdy zase komplet bez chuti. Mělo se
to nějak míchat a pít brčkem, takže na to je nějaký systém. Nicméně žaludku to
moc dobře neudělalo. Znovu už to zkoušet nebudu. Před návratem jsme se ještě
zastavili u nejdelšího tureckého silničního mostu. Vede přes jezero a měří asi
1,5km. Nic zajímavého. Celkově tedy Adana z hlediska turisty moc zajímavá
není. Máme v plánu ještě nějak prozkoumat okolí, takže hned bych potom
sepsal nějaký report.
Den 3:
Poslední den Orientation weeku
byl naplánován výlet na pobřeží. Odjezd byl naplánován na 8:15 a
Po příjezdu byla obloha zatažená, ale nepršelo. Okamžitě tedy z autobusu
vyskákalo spousta lidí a vrhli se do moře. Na zdejší poměry bylo docela chladno
cca 25 stupňů. Ve vodě bylo příjemněji než na pláži. Na chvíli jsem se taky
smočil. Za nedlouho začalo pršet a to hodně. Zhruba takovou hodinu jsme byli
schovaní pod střechou na terase a snažili jsme se zabavit nějakou aktivitou –
kopali jsme si s balónem. Musím říct, že Turci se o nás opravdu skvěle
starají. Připravili nám snídani i oběd. Prostě klobouk dolů. Po hodině deště se
počasí vyjasnilo a černé mraky zmizely a začalo do nás prát slunce. Konečně se
tedy rozsvítilo slunce. Nastalé počasí jsme využili k plážovému fotbalu a
potápění. Pod vodu moc dobře vidět nebylo a snad mě i něco kouslo, protože po
chvilce ve vodě mě šíleně začalo svědit tělo. Teď už je to v pohodě. Asi
to byl nějaký výkřik do tmy. Odpoledne jsme si potom zahráli nějaké společné
soutěže a posléze vyrazili zpět. Opět musím zdůraznit snahu Turků se o nás
postarat a udělat nám co nejlepší zážitek.
Ostatní:
Na začátku října máme
naplánovanou cestu na Kypr. Letenky už máme po menších problémech pořízeny.
Letíme s Bora jet. Pravděpodobně to bude letadlo s vrtulema. Měl jsem
to čeknout dřív než jsme to pořizovali…J
Pojede nás grupa 10 lidí, z čehož 8 Čechů a 2 Rumuni. Češi jsou 3 strojaři
včetně mě a zbytek holky a jeden kluk z ekonomky. Rumuni, kluk
s holkou jsou budoucí lékaři. Super lidi musím zdůraznit. Chceme
procestovat jižní část ostrova. Půjčíme si pravděpodobně 3 káry. Konkrétně to
ještě musíme vyřešit, možná dnes na welcome party.
Žádné komentáře:
Okomentovat