14 dní v Turecku... "aneb začínám si zvykat"

Dnes je to přesně 2 týdny, co tu jsem. Na několik věcí už si začínám zvykat. Popíšu na následujících řádcích.

Vedro

Je tu všude a pořád. Od rána do večera. Dvakrát tu spadlo pár kapek a dnes dokonce regulérně aspoňhodinu lilo jako z konve. Po páté hodině odpoledne už tu je relativně příjemně, což znamená, že je furt horko, ale když jdete pár kroků po ulici, nebude z vás lít jako z vola.

Úplně jinej svět... “aneb první dny v Turecku“

Odlet:
Na letiště jsme dorazili brzy, abychom měli jistotu, že vše proběhne v pořádku. S rodiči jsme čekali před odletovou halou na Martina,  jenž s rodinou dorazil cca 40 minut po nás. V klidu jsme se porozhlédli a našli si místo odbavení. Před odletem jsem ještě stihl poslat do šachty Big Mac. Po

nějakém čekání nám zbývala hodina do odletu. Vyrazili jsme tedy směr pasová kontrola. Před tím ještě proběhlo loučení a focení přes pasovou kontrolou, za kterou nám hned fízl v kukaňi zjebal. Si člověk nevšimne cedule a už je oheň na střeše. Mohl nám to říct aspoň v klidu a příjemněji, no jo Češi…

Převzetí štafety... "návštěva Vídně"

Tímto bych chtěl poděkovat autoru blogu za to, že mi umožnil pokračovat ve skvělém blogu. Z mého hlediska je super, že nebudu muset šaškovat se založením něčeho podobného a budu se snažit kvalitou navázat na již napsané. :) Jelikož se chystám studijně do Turecka cca na půl roku, budu zde uveřejňovat své postřehy nejen ze školy, ale i z cest.

Rovnou začneme s návštěvou hlavního města Rakouska - Vídně.

Cesta do největší rakouské metropole začala v brzkou  ranní hodinu v Nových Butovicích v Praze. Je to to nádraží, kde už jsem jednou byl a to při koncertu k výročí 20 let založení Kabátů. Jediný, co si z toho pamatuju je to, že tam bylo hodně lidí, a že nějakej chudák v autobusu přišel o botu, nebo o obě? Aktuálně je to tam rozkopaný, ale místo odjezdu jsme i s malými problémy nakonec našli.