Ono přeci jen není nic příjemného, když jedete na dálnici a najednou se před vámi ukáže něco, co připomíná potemnělou lucernu vznášející se asi metr nad zemí. Kousek za Turnovem jsme se dostali onu vozidlu na dostřel a omrkli z blízka, jaké, že individuum řídí takovou plechovku. K našemu údivu to byl vcelku seriózní člověk, takže jsme ho akorát politovali a on mezitím odbočil k Shellce (nejspíš zkontrolovat žárovky).
Zbytek cesty už byl v klidném duchu, takže jediné co nás zaměstnávalo byl poslech hudby kapely, ke které jsme ten večer měli namířeno. Po příjezdu do Prahy trvalo cca patnáct minut, než se naše osádka prodrala až do oblasti Kulturního Centra Vltavská, kde se ten večer odehrávaly metalové žně. Flek na parkování byla další z¨neznámá, protože v oblasti byly samé residenční plochy. Jediná možnost byla projetá jednosměrka (spíš pro pobavení) a zaparkování u nejbližší pumpy. Zde už bylo několik desítek aut, které měly dle značek evidentně namířeno na stejné místo, jako mi.
Celá akce začínala dle harmonogramu v 19:00, přičemž první se představila kapela Steelwing. Set téhle grupy jsem stihl jen z části, neboť jsme do místa konání přišli zhruba v 19:30. Holt nepatříme mezi lidi, kteří musí za koupený lístek vidět maximum a vyždímat, co se dá. Z naší skupinky nebyl nikdo zvědav na obě předkapely, takže jsme usoudili, že příjezd až na tuhle hodinu bude naprosto ideální. Taky se ukázalo, že to tak je. U vchodu ani človíček, naprosto plynulý průchod do podzemních útrob KC a pomalé rozkoukání se, kde že jsou bary apod. Nicnémě zpátky k mladým švédům. Těch několik málo písniček, co jsem odposlouchal bylo velmi povedených, až jsem se následně divil, že nebylo pořadí předkapel obráceno. Obzvláště pak zpevák měl suprový ječák adokázal tahat pořádné tóny. Kotel už byl solidně nažhaven a pěkně odpovídal na pobídky ze strany pódia.
Po dohrání první kapely (cca 19:45) se davy nahrnuly k barovým pultům, zatímco bedňáci na pódiu dělali co mohli, aby byla stage připravena co nejdřív. Co se týče návštěvy, tak se mohla pohybovat kolem 2 000 lidí, což bylo na místní prostory hodně velké číslo. Lístky byly vyprodány již několik týdnů předem, takže pořádná pařba se dala očekávat. Ceny piva a nealko piva se zastavily na 35Kč/kus, což bylo velmi příjemné gesto ze strany pořadatelů. Čistou vodu si nikdo kupovat ani nemusel, protože jí místní zdravotníci rozdávali každému kdo chtěl a to zcela zdarma. Nějaký ten merchandising byl taky k mání, bohužel jsem jej ale nestihl najít, neboť nebylo skoro k hnutí (ani na chodbách) a navíc jsem byl zabrán do nalezení dobrého místa pro vrchol večera. Nyní toho docela lituju. Když jsem viděl ty trika, které lidi nosily, tak nezbívá než se poklonit grafikovi, který celou koláž se znakem a názvem turrné navrhoval.
Celé osazenstvo, kompletně oblečené do černých barev (není nad pouze metalové akce), se pomalu začalo srocovat v prostoru před pódiem, aby bylo přítomno vystoupení druhé předkapely. Skupina Alestorm hrála svižnou, folk metalovou muziku, takže o nějaké to pogo nebyla nouze. Jako první zahrála partička skladbu "Heavy Metal Pirates", která byla vážně skvostná. Potom se to ale celo zvrhlo v jeden velký průměr a nezáživné songy. To už jsme se odebrali do přilehlých prostor u baru, koupili nějaký ten alkohol a pohodlně se usadili na schody vedoucí do druhého patra, respektive balkónů. V těchto průchodových prostorech byl také naprosto luxusní vzduch, kde se člověk musel až přioblíct, aby mu nebyla kosa. Za to v prostoru pódia a samotné plochy pro lidi byla naprosto nechutná kyslíkárna, za kterou by se nemusela stydět kterákoli sauna. V tomhle ohledu bych se měl omluvit nenáviděné O2 aréně, kde je ještě vzduch parádní, oproti tomu, co bylo toho večera ve velkém sále kulturního centra.
Druhá předkapela skončila svůj hudební průřez něco před 20:40 a už bylo všem jasné, že je čas na hlavní hvězdu večera. V tenhle moment se drtivá většina publika začala solidně natlačovat směr prostor kapely, takže nezbývalo, než si najít místo v davu a nechat se pohodlně tlačit co nejblíž k podiu. Nakonec jsem chytl místo zhruba 5 metrů před zvukařem, po pravé straně sálu. Zbytek souputníků byl nedaleko od mojí pozice. S těmito místy jsme byli vcelku spokojeni, takže už jen započalo čekání na Sabaton. Přesně v 21 hod. začala hrát nesmrtelná skladba "The Final Countdown" od kapely "Europe" a každému bylo jasné, že už je to tady. Ono totiž právě tenhle flák je určen jako jedno z inter, které dává najevo, že koncert začíná. Velká část kotel už si pěkně zapařila zazpívala právě na tuto pecku a ždímání potu mohlo vesele začít. Po tomto otvíráku začalo druhé intro, tentokrát už od samotné kapely, behěm kterého se členové skupiny přesunuly na svá místa a připravovali se na koncert.
Seznam skladeb už si nepamatuju a samotné pořadí už vůbec né. Jediné co lze říci, tak je to, že se strhlo naprosté peklo. Jelikož jsem na jednom koncertu skupiny Sabaton už byl, tak jsem věděl, co mám čekat. Byly ale tací, kteří mohly být trochu udiveni tím, jak moc lidi skupinu žerou a doslova jí zobou z ruky. Projev zpěváka Joakima Brodena byl jako posledně (2009) fantastický. Takhle upřímného a veselého člověka dnes už jen těžko někde potkáte. Je jasné, že během času nám kapela tak jako tak spichne a dostane manýry velkých skupin. V téhle době jsou ale kluci suprová parta, která dokáže rozdávat úsměvy a srdcerivné projevy prakticky nepřetržitě. Končiny jako jsou Česká Republika jsou pro kapelu zaslíbené, takže skupinové zpívání probíhalo během každé písničky. Když náhodou znalo text "jen" několik set lidí a né všichni, nic se nedělo. Zpěvák pronesl nějaký vtípek, glosu, nebo nesmrtelný pokřik "ještě jedno pivo" a jelo se dál. Jak večer gradoval, padaly větší a větší fláky. Po odehrání "Attero Dominatus" a "Clifs Of Gallipoli" se zdálo, že je celý sál jeden člověk a probíhá zde jedna velká, metalová pařba. Dokonce lidí na balkonech pařili jak o život a to není zdaleka pravidlem. Tohoto faktu si všiml i sám Joakim a nezapomněl nás za to pochválit. Těsně před koncem základního setu zazněla věc "The Final Solution" z nového alba "Coat Of Arms", která se směle může zařadit mezi další nesmrtelné kousky těchto Švédů.
Po návratu na pódium nás čekal přídavek o čtyřech chodech. V polovině menu byla menší pauzička, kde jsme si znovu poslechli, že jsme asi nejlepší publikum, jaké doposavad skupina na turné měla. Netušim, na kolik procent je to pravda. Pravdou ale je, že u nás bylo jako málo kde vyprodáno, stejně tak jako to, že téměř každý znal veškerý text a celková atmosféra večera neskutečná. Na obličeji každého z kapely zářil celou dobu úsměv a neustále nám dávali gesty najevo, jak si večer úžívají s námi. Po tomhle proslovu následovala menší vložka, kdy si celý sál na pokyn Brodéna zazpíval lidovku "kočka leze dírou", z čehož byl nadšený snad i ten největší suchar. Následně se šlo do finishe, takže nemohlo přijít nic jiného, než peceka "Attero Dominatus". V tuhle chvíli začal skákat, zpívat a pařit snad každý, kdo si ten večer našel cestu do Prahy. Po klinické smrti, která musela následovat u většiny fnas, si každý stihl tak akorát vyždímat vlasy, trika, kalhoty a byl připraven na poslední dvojskladbu. Tou už je klasicky dvojice "Metal Machine/Metal Crüe", během které se zpěvák pustil do body surfingu. Sám si asi představoval, že dopluje maximálně několik metrů a poté ho zas lidé pošlou zpět. K velkému údivu (dle obličeje všech členů kapely) jej však lidé posílali dál a dál a na koenc tak objel prakticky celý sál. Během jízdy na lidech si vypůjčil českou vlajku a začal s ní mávat, což většinu lidí přimělo k ještě větším ovacím a pařbě.
Žádné komentáře:
Okomentovat